Infantry Tank Mk. II Matilda II | |
---|---|
Typ vozidla | Pěchotní tank |
Země původu | Spojené království |
Historie | |
Výrobce | Vulcan Foundry a další |
Návrh | 1937 |
Období výroby | 1937–1943 |
Vyrobeno kusů | 2 987 |
Ve službě | 1939–1945 |
Základní charakteristika | |
Posádka | 4 |
Délka | 6 m |
Šířka | 2,6 m |
Výška | 3,5 m |
Hmotnost | 27 t |
Pancéřování a výzbroj | |
Pancéřování | 78 mm |
Hlavní zbraň | kanón 2-pdr OQF ráže 40 mm s 93 granáty |
Sekundární zbraně | kulomet Besa ráže 7,92 mm s 2925 náboji |
Pohon a pohyb | |
Motor | 2× dieselový šestiválcový motor AEC nebo Leyland |
Výkon | 180 hp |
Odpružení | vinutými pružinami |
Max. rychlost | 24 km/h |
Poměr výkon/hmotnost | 7,5 bhp |
Dojezd | 130 km |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Infantry Tank Mark II, známý jako Matilda, byl britský těžký pěchotní tank navržený v roce 1937 a vyráběný během druhé světové války.
V roce 1936 rozhodlo britské ministerstvo války o vývoji tanku, který by byl souměřitelný s nově vyvíjenými stroji obdobného typu. Tento tank pro čtyřčlennou posádku měl mít hydraulicky ovládanou věž, která by mohla nést jeden moderní dvouliberní (40 mm) rychlopalný protitankový kanon se spřaženým kulometem Vickers ráže 7,7 mm, respektive BESA ráže 7,92 mm. Pohon měly obstarávat dva dieselové motory AEC (Leyland E 148). Spotřeba paliva se při jízdě po silnici pohybovala okolo 129 litrů na 100 km. Maximální hloubka brodění dosahovala 0,9 m. Tank dostal označení Mk II Matilda.
Tank prokazoval poměrně dobré vlastnosti a jeho zkoušky probíhaly úspěšně a bez větších komplikací, což bylo v období nadcházející války velmi významné. Známou slabinou konstrukce byla nízká rychlost, ta se ale vzhledem k určení stroje zprvu nepovažovala za příliš velkou nevýhodu - předpoklad byl, že pro podpůrný pěchotní tank bude zcela dostačovat pokud v terénu bude dosahovat rychlosti běžícího pěšáka, kterého měl podporovat. Předností naopak byla dobrá pancéřová ochrana a poměrně velký jízdní dosah. Jednou z nevýhod, které se při úvodním testování a nasazení nepodařilo dostatečně identifikovat a včas odstranit, byla nevhodnost použitých plochých pásů, které byly na vlhké trávě náchylné smyku a v extrémních případech zcela ztrácely trakci.